Vyhoďme ho z kola ven

Originální název: One Flew Over the Cuckoo's Nest
Autor: Ken Kesey
Rok vydání celosvětově: 1962
Nakladatelství: Argo
Žánr: Román
Počet stran: 280 stran
Obsah:
Román je o dělníkovi jménem Randle McMurphy, který se rozhodne předstírat šílenství, aby se dostal z pracovní farmy a aby ho převezli do státního špitálu pro duševně choré. Soudí, že život tam bude příjemnější...

~~~

Věřím, že mnoho z vás jen název připomene velmi známý film od Formana, a to Přelet nad kukaččím hnízdem. A též bych si odvážila tvrdit, že většina jej i viděla, což já k této většině nepatřím. Vím, že film existuje, ale dosud jsem se k němu nedostala. Nakonec jsem se ale dostala ke knize a to díky čtenářskému klubu. Popravdě, sama od sebe bych po knize určitě nešáhla.

Celý příběh je vyprávěn z pohledu Indiána příjmením Bromden. Častěji je spíše znám pod přezdívkou Náčelník. Takže se budete moci těšit na to, že se dozvíte něco o jeho minulosti, která se sem tam vplíží do přítomnosti. Ale teda zprvu mi chvíli trvalo, než jsem si na jeho pohled navykla, jelikož některé popisy byly převážně metaforické a pak jste nad tím museli přemýšlet.

Koho jsem si brzy oblíbila, byl Randle McMurphy, taková odvážná osoba, která si jde za svým a prostě nehodlá se jen tak vzdát. Postupně díky McMurpyho chování a snaze rozesmát ostatní chlapy ze špitálu pro duševně choré, poznáváme i další osoby a máme možnost jim více nahlídnout do jejich duše. Postupně si tak oblíbíte Billyho, Hardinga a mnoho dalších.

Ví, že se člověk musí vysmát všemu, co bolí, aby si mohl zachovat rovnováhu, jen tak může předejít tomu, co ho vede k šílenství.

Ačkoli to bude znít nezvykle. Prostředí, které se postupně vytvářelo ve špitále, jsem si hodně oblíbila. Obzvláště ke konci bylo převážně přátelské a bylo vidět, že je McMurphy dokázal pořádně povzbudit. Z toho jsem byla šťastná, všichni, se kterými se tam spřátelil, si to naprosto zasloužili. Jen nad tím přemýšlím, už se nad tím opět usmívám.

Jen co mě hodně překvapilo, byl konec. Nečekala jsem, že by to tak vůbec mohlo dopadnout. I přesto, že Náčelník vám ještě předtím trošku něco vyzradí, ale i tak ten konec nečekáte. A opravdu, pár lidí mi bylo hodně líto. Když nad tím přemýšlím, jedná se o dost hořkosladké ukončení příběhu. Na jednu stranu jsem byla spokojená a na druhou stranu mi toho bylo dost líto.

Když to vezmu, jsem opravdu ráda, že jsem se k této knize nakonec dostala. A hlavně, že jsem vydržela ze začátku, protože chvíli trvá, než si navyknete na příběh a vyprávění. Bohužel, pokud vám to nesedne ani po takových padesáti stránkách, věřím, že i zbytek příběhu se vám moc dobře číst nebude. Ale tak či tak to stojí za zkoušku.

Z obálek jsem vybrala rumunskou verzi, která mi připomněla víceméně časté scény, které se ve knize objevují. Navíc mě na první pohled ze všech i nejvíce zaujala.

★★★★☆