Xenocida

Originální název: Xenocide
Autor: Orson Scott Card
Rok vydání celosvětově: 1991
Nakladatelství: Laser-books
Série: Ender, 3. díl
Žánr: Román, Sci-fi
Počet stran: 424 stran
Obsah:
Ender a Valentina Wigginovi: bratr a sestra, jejichž životy formovaly historii. Valentina je Démosthénes, jehož podvratné, štvavé články bojují proti nestvůrné moci Hvězdného kongresu, pána Sta světů. A Ender... Ender jako dítě velel válečné flotile, která zničila termiťany. Triumfem jeho života by bylo, kdyby dokázal zabránit, aby se to stalo znovu. A jeho tragédií by se mohlo stát, kdyby neuspěl.
Kongres vyslal válečnou flotilu proti Lusitanii, která je domovem Endera, jeho rodiny, dvou mimozemských druhů – a nejmsrtonosnějšího viru, jaký byl kdy znám. Flotila má rozkaz planetu zničit. Spáchat xenocidu.

~~~

Po Mluvčím za mrtvé jsem se ihned vrhla na další pokračování této série. Jenže už jsem z tohoto dílu nebyla natolik unešená jako z předchozích. Ale i tak kniha stále byla dobrá ke čtení, jen už se nečetla tak lehce. Přece jen, když vezmu v potaz, co se všechno zde událo.

Tentokrát nejsme pouze na Lusitanii ale i na Cestě. A abych byla upřímná, tak zprvu mě velice bavila ta část s Cestou, protože o tomto nové planetě, jsem se dozvěděla poprvé, a proto byla zajímavá. Jednalo se o naprosto jiný svět, na který jsem nikde nenarazila. Hlavně zde mě bavilo pojetí božstev a případného očištění. A nakonec ten konec? Opravdu bych to nečekala, že je to jinak, než jsem si myslela.

Za to Lusitanie mě tolik zprvu nebavila. Víceméně se tam toho moc převratného nedělo, ale postupem času, to začínalo být čím dál zajímavější. Až ke konci, kdy začali objevovat závratné objevy. Trošku mě mrzelo, že se mezi scénami hodně přeskakovalo. Byla tam jedna scéna, ta se načala a přeskočilo to na další. A celkově těch scén bylo víc. Mně osobně zrovna toto nevadilo, ale může se stát, že některým čtenářům by to bylo proti srsti.

„Budoucnost je sto tisíc nitek, zatímco minulost je tkanina, kterou nelze utkat znovu."

Převážně se zde vyskytují staré postavy, ale objevíte i pár nových, které jsem si dokázala ihned oblíbit. I přesto, že jedna pak měla horší chování, i tak jsem ji měla ráda, protože její pohnutky byly skvěle odůvodněny a chápala jsem ji. Vlastně nemohu vůbec říci, že bych tam neměla postavu, která by mi nesedla.


Tuto knihu nemůžete vůbec považovat za oddechové čtení. Je u ní potřeba i trochu přemýšlet, zvláště, když se objeví filosofování o tom, že nemožné věci, jsou vlastně možné. Takže v tomto případě se snažíte pochopit, co tím autor chtěl říci. Ale není to nijak hrozné, jelikož je to dobře odůvodněno. Ale myslím si, že je důležité vědět, co vás v knize bude čekat.

Příběh ovšem není nikterak nudný, možná se může vyskytnout pár hlušších míst. Pokud nebudete mít příliš vysokou laťku jako já, tak věřím, že byste ta hluchá místa ani nemuseli naleznout. Nejvíce však budete připoutaní ke konci knihy, co všechno se tam začne odehrávat, je neuvěřitelné. Příběh však tímto dílem nekončí, nýbrž vás naláká hned na další díl, jen abyste věděli, jak to všechno skončí.

Výběr obálky mi tentokrát dál docela zabrat. Většina obálek se mi moc nelíbila a hlavně mi přišla, že se k příběhu. Nakonec jsem našla ruskou obálku, která mi k příběhu perfektně sedí a dokonce se mi ohromně líbí a je i vidět, že se jedná o sci-fi knihu.

★★★★☆