Meč osudu

Originální název: Miecz przeznaczenia
Autor: Andrzej Sapkowski
Rok vydání celosvětově: 1992
Nakladatelství: Leonardo
Série: Zaklínač, 2. díl
Žánr: Fantasy, Dobrodružné, Povídky
Počet stran: 396 stran
Obsah: 
Sedm příběhů zaklínače Geralta.
Meč osudu je několikátou povídkovou sbírkou o Geraltovi, trubadúrovi Marigoldovi čarodějce a Yennefer, kde se jejich osudy všemožně kříží a rozpojují, aby se nakonec všichni opět setkali.

~~~

Dostala jsem se k další knize této série a tím i k poslední, co tu mám. Na další si budu muset počkat, což mi nijak moc vadit nebude, protože mám hromadu knih, které si chci přečíst, a tudíž netuším, kdy se dostanu k 3. dílu.

Tato kniha mi oproti předcházejícímu 1. dílu přišla poněkud slabší, také jsem ji i četla podstatně delší dobu a do dalších povídek jsem neměla moc chuti. Tím ale nemohu tvrdit, že ne všechny povídky mě nebavily, našly se takové, které jsem si oblíbila.

Hned od první stránky povídky "Trochu se obětovat" mě to chytilo a nedokázala jsem se od toho odtrhnout. Opravdu povedené, nemluvě o Očku, se kterou se Geralt setkal. A ta mořská panna? Ta měla opravdu povedené chování. Řekla bych, že "Trochu se obětovat" je povídkou na 1. místě v této knize.

Za ní následuje doppler, kterého si pomalu každý oblíbí, v povídce "Věčný oheň". Obzvláště Dudův obchodní duch byl skvělý a stejně tak i závěr povídky. Co všechno se nestane jen proto, že se ve vás někdo převtělí a obchoduje vaším jménem. Jste jak slepý, co přišel k houslím.

No a jako třetí mám "Meč osudu". Zde si má představivost přímo vydováděla při představování lesa dryád. A v té mé představivosti to opravdu vypadalo kouzelně. Chvíli mi trvalo oblíbit si škvrně, Ciri, ale nedlouho poté se mi to již povedlo a proto se tato povídka usadila na dané příčce.

"Čičí, kocourku," řekl zaklínač.
Kocour ztuhl, nepřátelsky na něj pohlédl, stáhl uši, obnažil zuby a zaprskal.
"Já vím," přikývl Geralt. "Já tě taky nemám rád. Jenom jsem žertoval."
(121. strana, IX. kapitola, Střípek ledu)

Ačkoli se mi tato kapitola moc nelíbila, no spíše mne ani nějak nebavila. Tak tenhle úryvek mě velice zaujal a musela jsem se s vámi o něj tady podělit, aby i vám popřípadě vykouzlil na tváři úsměv.

U epilogu "Něco končí, něco začíná" mě nejvíce pobavil konec, kde jsem se musela i trochu zasmát. To je již podruhé, co se tento rok směji u knihy a opět je to u Zaklínače. Jako ta scéna s loupežníkem Wissingem a ta jeho závěrečná řeč ohledně toho, co chytil, se náramně povedla.

 
Řeknu vám, že tentokrát byla fuška vybrat zahraniční obálku, protože jsou všechny tak pěkné. Jsem hned najednou měla rozjeto několik panelů a překlikávala si mezi nimi, abych si mohla vybrat jen jednu. Nejvíce jsem se ovšem rozhodovala mezi touto obálkou a japonskou.
Tato obálka pochází z Francie.

★★★★☆