Autor: Andrzej Sapkowski
Rok vydání celosvětově: 1993
Nakladatelství: Leonardo
Série: Zaklínač, 1. díl
Žánr: Fantasy, Dobrodružné, Povídky
Počet stran: 273 stran
Obsah:
Ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů – mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain – pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný – naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši.
Nově přeložené geraltovské povídky ze Stříbrného meče, něco z Věčného ohně a Meče osudu, doplněné povídkou Hlas rozumu, kde Geralt vysvětluje, jak to všechno začalo.
Tak jsem se přesunula na 1. díl této série. Začtení do knihy mi už nijak moc dlouho netrvalo a já si hned mohla číst. Musím říci, že je dobře udělané, jak je to rozdělené na povídky. Klidně si můžete přečíst danou povídku, pak na nějakou dobu odložit knihu a nic se vám pomalu ani nestane, protože s další povídkou dostanete nový děj. Jen si musíte dát pozor na "Hlas rozumu", který jako jediný se váže na sebe po celou dobu knihy.
Nebudu vám tvrdit, že všechny povídky byly naprosto skvělé. To opravdu ne. Našla jsem určité povídky, které mne vůbec nebavily a snažila jsem se je dočíst, což mi chvilku i zabralo. Ta, o které mluvím se nazývá "Otázka ceny."
Za to mne ale nejvíce bavily hned dvě povídky, ty mi také dost zůstaly i v hlavě a vybavuji si naprosto přesně, čeho se týkaly. Což jsou "Menší zlo" a "Zrnko pravdy." Myslím, že "Zrnko pravdy" patří u mě na 1. příčku. Opravdu netvor mě pobavil.
A to vám nemluvím ani o Geraltově exorcismu, u kterého jsem vybuchla smíchy, jakmile jsem se dozvěděla, co mu Geralt nakázal. To se fakt nedalo nesmát. Snad to je po velmi dlouhé době, co jsem se u knihy nahlas zasmála, čímž získala ohromné plus. A pokud vás zajímá, co to bylo za povídku, tak je to "Poslední přání." To bych i zařadila na 3. příčku, přece jen za to asi budou moct i scénky týkající se Yeneffer a hlavně jejich prvního setkání.
Též nemůžu opominout čerta, který byl též povedený. Zpočátku nevypadal moc mile, ale na tom konci si to u mě vyžehlil. Ale jen mezi námi, stejně jsem ho začala mít ráda v momentě, kdy se objevil na scéně. Povídka "Konec světa."
Co mne zaujalo je tento úryvek z "Hlasu rozumu 4" na straně 165. No, neříkejte mi, že na tom není kousek pravdy. Přece jen když chcete, aby někdo mlčel, tak většinou ho musíte uplatit, aby z toho měl nějaký zisk.
"Říká se: 'mlčeti zlato'. Snad. Nevím, zda má tak velikou cenu. Jistou cenu ale má. Je třeba za ně platit."
Geralta tedy hodnotím krásnými 4 hvězdičkami, které si opravdu zaslouží. Na 5 hvězdiček mi tam něco trošku chybělo, ale to vůbec nevadí.
A uděláme zde takovou menší obvyklou věc a to verze cizí obálky. Prostě musíte vidět alespoň nějakou z nich. Což tentokrát dávám tuto, která mne velice zaujala. Možná za to hlavně bude moct i to, že mám ráda draky. A toto znázornění je vskutku povedené.
★★★★☆
Žádné komentáře:
Okomentovat