Zloději zelených koní

Autor: Jiří Hájíček
Nakladatelství: Host
Žánr: Novela
Počet stran: 176 stran
Obsah:
Román ze současnosti autora nejmladší generace českých prozaiků. Na pozadí dramatického příběhu o hledačích vltavínů, jimž se ilegální získávání kamenů stalo nekontrolovatelnou vášní, se odvíjí neméně dramtický propletenec mezilidských vztahů: přátelství, lásky, zrady, zklamání.

~~~

Nebýt čtenářské výzvy, do které jsem se nedávno zapojila, po této knize bych určitě nesáhla, protože by mě nezaujala svým obsahem. Popravdě, vybírala jsem ji naprosto naslepo, aniž bych zprvu tušila, o čem je.

Nečekala jsem, že by mě mohla zaujmout, spíše jsem myslela, že bude taková průměrná, ale jaké potom bylo mé překvapení. Četla se naprosto sama od sebe a stránky rychle utíkaly. Zprvu jsem si říkala, že kameny mě nebudou bavit, ale nakonec byly podány dobře.

,,Zase blábolíš... Nechci prostě ten vědeckej termín slyšet."

Dokonce mi nevadilo ani Pavlovo blábolení, jak to nazvala Karolína, sedělo k tomu. Ale nebýt Karolíny či Kačmara, aby uťali Pavlovy ódy na čistotu či vltavíny, bylo by to horší pro čtení, protože by mě to po čase otrávilo a dál už nebavilo.

Velmi zajímavé bylo hledání vltavínů, jak se postupně měnilo. Zprvu od popřípadného ukecávání policistů přes pokutování až po konec. K tomu hrozby případného zasypání zaživa či zničení vltavínu. Byl v tom rozhodně určitý adrenalin.

Byla jsem velmi zvědavá na konec, protože jsem si říkala, jak to autor bude chtít ukončit. A ono je i těžké pořádně říci to ukončení. Zprvu mi to přišlo jako volný konec, ale když nad tím přemýšlím, dá se to považovat i za jednu ukončenou etapu života.


Jelikož v posledním odstavci se pokaždé nachází kniha, konkrétně zahraniční obálka. Tak tentokrát tu bude česká obálka, jakožto jiná verze Zlodějů zelených koní. Přijde mi taková netypická a díky tomu i zajímavá.

★★★★☆