Originální název: A Game of Thrones
Autor: George R. R. Martin
Rok vydání celosvětově: 1996
Nakladatelství: Argo
Série: Píseň ledu a ohně, 1. díl
Žánr: Dobrodružné, Fantasy, Román
Počet stran: 800 stran
Obsah:
Úvodní část epického fantasy eposu odehrávajícího se ve světě temného středověku, mezi statečnými rytíři, mocnými čaroději, draky, zlovlky a čarostromy...
Jako strážce severu lord Stark považuje za prokletí, když ho král Robert pověří úřadem pobočníka vladaře a vyšle ho na jih, odkud se zatím nikdo z jeho rodiny nevrátil. Bezejmenní staří bohové nemají na jihu žádnou moc, Starkova rodina je brzy rozdělena a pobočník sám je polapen do sítě nebezpečných intrik. Ba co hůř, v exilu ve Svobodných městech za mořem dospěl pomstou posedlý chlapec. Jako dědic šíleného Dračího krále, jehož rodina byla vyvražděna, si dělá nárok na trůn.
A na severu, tam za Zdí, kde člověk nemůže nikdy říct, co je živé a co ne, se mezitím houfují mrtvé armády Jiných, které vyčkávají na konec léta a nadvládu dlouhé zimy. Příběh zrady a ambicí, lásky, čar a kouzel může začít. Zima se blíží!
~~~
Zrovna tento díl čtu již po druhé a všímám si díky tomu detailům, u kterých jsem si při prvním čtení nevšiml,a a díky tomu mne to snad ještě více fascinuje, než prvně. A věřím, že tuhle knihu, ne, celou sérii ještě budu tolikrát číst, protože je opravdu skvělá. Stále z ní překypuji různými pocity a myslím, že mi to tak zůstane.Bavily mne pohledy hlavních postav na průběh děje. Jediní, kteří mne tolik nezaujali, byl Eddard a Catelyn. Moc jsem se na ně netěšila, ale nevadilo mi, si je přečíst. Musím tak či tak uznat, že u nich se objevovali i jiné postavy jakožto Arya, Sansa nebo Robb, takže v rámci těchto scén mne to neskutečně moc bavily.
Nejblíže ovšem k mému srdci mají chvíle, kdy čtu o Jonovi, Daenerys, Arye nebo Branovi. Ti mě pokaždé baví a těším se na další kapitoly, protože pokaždé se u nich děje něco zajímavého. A řeknu vám, že tihle jsou opravdu moji velcí oblíbenci, pokud se to tedy v dalších dílech nezmění, což doufám, že ne.
Beric Dondarrion byl opravdu docela hezký, ale byl strašlivě starý, bylo mu skoro dvaadvacet.
Sansu, Tyriona a Robba mám též ráda. Drží se na takové střední cestě, kdy se u nich buď něco děje, nebo jen tak proplouvají životem. A mne tím nijak pořádně neuchvátí či naopak. U Tyriona se mi obzvláště líbí jeho ostrý jazyk. To, co sem tma řekne. Ty jeho průpovídky, jsou vskutku dobré.
No, tímto jsem vás tedy seznámila s hlavními postavami, z jejichž pohledu vidíme probíhající život v království. A člověk si je prostě musí nějak oblíbit a prožívat určité situace s nimi. A je velmi vhodné, když si oblíbíte všechny, jelikož se kapitoly o nich často střídají. Takže mít jen jednoho oblíbence by nebylo vhodné.
A ten děj. To je opravdu něco, jak postupně vzniká, rozvíjí se. Dá se říci, že každá postava má svůj vlastní děj, aby se to pak vše mohlo řádně propojit. Hezky pomalu a polehoučku. Ještě k tomu to pěkně ubíhá a vyskytují se při tom i popisy krajin, díky nimž si dokážu představit okolí. Popravdě, je moc krásné.
Tak výběr obálky byl hned na první pohled. Když jsem na ni narazila, ihned jsem věděla, že ji sem musím přidat a vy musíte vidět španělskou obálku. Nějak takto si představuji trůn krále.
Žádné komentáře:
Okomentovat