Poslední aristokratka

Autor: Evžen Boček
Rok vydání celosvětově: 2012
Nakladatelství: Druhé město
Série: Aristokratka, 1. díl
Žánr: Humorné
Počet stran: 250 stran
Obsah:
František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene.

~~~ 

Na březen mi díky čtenářskému klubu vyšla Poslední aristokratka. Popravdě už předem jsem tak trochu tušila, že to nebude moc pro mě, a teda uhodla jsem to. Což musím poznamenat, že se to naštěstí rychle četlo a hodilo se to na odpočinek. Ale tedy jsem opravdu ráda, že ji už mám za sebou a teda nejsem si jistá, zda bych chtěla pokračovat v této sérii.

Ačkoli se jedná podle žánru o humornou knihu, tak jsem se moc nepobavila. Snad ani jednou jsem se nezasmála a prostě jsem to tak brala, jak to bylo napsáno. Řekla bych, že je důležité, zda máte autorův smysl pro humor či ne. Pokud ano, tak věřím, že se nad jeho větami a vymyšlenými scénami pobavíte.

V knize se objeví mnoho rozličných postav, které jsou od sebe velmi odlišné. Takže si můžete oblíbit kohokoli z nich. Pro mne snad nejmilejší byla paní Tichá, jelikož se mi zdála jako příjemná ženská, která ovšem má sem tam své nedostatky. Nejvíce mě snad rozčiloval Josef. Bohužel jsem ho nedokázala vystát a teda byla jsem ráda, když se tam neobjevil ve scéně. To pak čtení bylo mnohem pohodovější.

Otec kdysi poznamenal, že pokud existuje peklo, má podobu matky skloňující slovo deštník.

Přestože hlavní hrdinkou příběhy je Marie a vlastně popisuje ve formě deníkových zápisků vše, co se událo, nedokázala jsem si ji jaksi oblíbit. Přišla mi neustále vzdálená a vůbec jsem si k ní nedokázala najít pořádně cestu. Prostě takový vypravěč, který o všem vypráví, a vy o tom vypravěči moc dobře víte.

Celkově se dá říci, že zde ani nebyl moc pořádný děj. Spíše se jednalo o takové zápisky ze života na zámku Kostce. Takže neočekávejte žádné přehnané zvraty. K této knize je lepší, aby se k ní přistupovala s malými očekávání, jelikož velká očekávání by to naprosto pohřbila.

Ovšem narazila jsem na pár komentářů, kterým přišlo, že kniha je useknutá a je třeba hned druhého dílu, aby se to dalo dohromady. Mně osobně se zdá, že to není až tak nuceně ukončeno. Jakožto ano, jedna věc se nedořešila, ale to se dá říci, že nijak nevadí. Dá se snadno domyslet, jak dopadla. A tedy je jen na vás, zda se rozhodnete v sérii pokračovat či ji pojmete za oddechovou jednohubku.

★★★☆☆