Boží hrob

 
Originální název: Godsgrave
Autor: Jay Kristoff
Rok vydání celosvětově: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Série: Nikdynoc, 2. díl
Žánr: Dobrodružné, Fantasy, Young Adult
Počet stran: 528 stran
Obsah:
Mia se stala Čepelí Rudé církve, avšak kvůli vyřizování krvavých záležitostí má k zabití konzula Scaevy a kardinála Duoma pořád daleko. Když zjistí, že se oba osobně zúčastní velkých her v Božím hrobě, neváhá a stane se členkou gladiátorských kolegií, aby mohla využít příležitosti a skoncovat s nimi. Mezi zdmi kolegia se rodí spiknutí a počet mrtvých narůstá. Mia navíc odhaluje tajemství, které by mohlo změnit celý její svět.

~~~ 

Po přečtení Nikdynoci jsem chvíli přemýšlela nad tím, zda se pustím do dalšího dílu. Nakonec mi k tomu dopomohlo moje předsevzetí, kdy si chci dočítat rozečtené série. A tak se stalo, že jsem se nakonec do knihy pustila.

Přiznám se, že její čtení utíkalo poměrně rychle. Jen se vyskytly některé pasáže, které mě moc nebavily a já kontrolovala, kolik stránek mi chybí do konce kapitoly. Naštěstí se jich tolik neobjevovalo a více mě bavilo čtení. Nejvíce jsem si oblíbila ty scény s gladiatii. Ne přímo ty boje, ale jen jejich život. Nebylo tam nic krvavého, jen jejich prostý život. To na knize bylo "nejhezčí".

Musím vyzdvihnout, že autor se tentokrát omezil na poznámky pod čarou. Do příběhu moc nezasahují a objevují se pouze několikrát. Nemusíte se tedy obávat, že by to byla taková nálož jako u Nikdynoci. Líbilo se mi, že poznámky prohlubovali informace o Itreye a je vidět, že se jedná o propracovaný svět.

Opět se zde zprvu vyskytují dvě časové linky, přítomnost a minulost. V minulosti se jedná o to, jak se Mia stala členkou gladiatii a co jí k tomu přesně vedlo. Tentokrát mě tato minulost velice bavila. Vybavuji si, že v Nikdynoci byla mi na obtíž, ale zde byla mnohem zajímavější a hlavně i díky přítomnosti jsem byla zvědavá, co se tam všechno stalo.

„Jizvy jsou jen dárky od našich nepřátel." zašeptala jí Ashlinn do úst. „Připomínají nám, že se jim nepodařilo nás zabít."

Z postav jsem si víc než Miu oblíbila Mečopěvku, Bryn a Sidoniuse. Ti mi mnohem víc sedli a dalo se je snadno oblíbit. Přišli mi mnohem lidštější. Hlavní hrdinku jsem si jaksi nedokázala pořádně oblíbit a ani jsem se nedokázala vžít do její kůže. Spíše jsem byla na okraji a vytvořila jsem si k ní vlažný vztah. Uvidím, zda ji pak ve třetím díle budu mít radši či ne.

Připravte se, že je tu obrovské množství zvratů, kdy čekáte, že to bude jinak a ono to nakonec je ještě něco jiného. Já takto zažila hned tři zvraty, které jsem opravdu nečekala, a velice mě překvapily. Převážně všechny tři největší události se staly ke konci knihy. A řeknu vám, že mě docela navnadily na další díl, hlavně ten, který byl na poslední stránce. To byl opravdu šok.

Myslela jsem si, že druhý díl bude o něco slabší než první, ale zde se tak nestalo. Boží hrob byl o něco lepší jak Nikdynoc. Takže pokud máte obavy, v klidu se do knihy pusťte. Jen musíte počítat s erotickými scénami a mnohými vraždami, různých smrtí.

Výběr obálek byl velice jednoduchý. Jen dvě rozdílné, a když už, tak se s ostatními lišily pouze v detailech. Přidávám vám sem tedy anglickou obálku.

★★★☆☆