Projekt Kronos

 

Autor: Pavel Bareš
Nakladatelství: Host
Série: Projekt Kronos, 1. díl
Žánr: Dobrodružné, Román, Sci-fi
Počet stran: 568 stran
Obsah:
Být hrdinou není ve skutečnosti ani zdaleka takové, jak se o tom píše v komiksech… Píše se rok 2052 a to málo, co po válce ze světa zbylo, halí šero nukleární zimy. Attiona City, jednu z posledních výsep lidské civilizace, zevnitř požírá záhadná epidemie a společenské rozkoly. Zatímco prominentní občané v horní části města se vzpamatovávají z válečných hrůz, méně šťastní obyvatelé spodního Downtownu je stále prožívají. Drogový byznys jen kvete, ulicím vládnou konkurenční gangy a zoufalí Downtowneři se ocitají v čím dál větší izolaci. To vše jsou ale jen první výstřely do tmy předznamenávající občanskou válku. Mladý Downtowner Jason Blake mu — k jeho smůle — tohle přání beze zbytku vyplní. Naproti tomu Luco Scarpa nikdy nechtěl nic jiného než prožít svůj život v klidu a míru. Přesto má pod taktovkou nejmocnější organizace světa lovit právě takové lidi, jako je Jason. A ačkoli o tom ani jeden z nich nemá nejmenší tušení, brzy se z nich mají stát pouhé figurky šachové partie, ve které se hraje o osud celého města.

~~~

 Po Metě jsem se pustila do další knihy od Pavla Bareše. Ohledně Projektu Kronos jsem slyšela převážně samou chválu, a proto jsem od knihy měla veliké očekávání. Bohužel to bylo příliš veliké a trochu jsem se pak cítila zklamaně.

Abych pravdu řekla, tak mi její čtení trvalo poměrně déle a navíc jsem se nějak po celou dobu do knihy nedokázala pořádně začíst a přišlo mi, že jsem příběh sledovala z dálky. Proto, když jsem pokaždé otevřela knihu, chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu opět dostala.

Kniha je rozdělena do tří částí, v níž jsou poměrně delší kapitoly. V první části se příběh věnoval Jasonovi a tomu, co všechno dělal pro Attiona City. Od druhé části to už bylo zaměřeno na Sirotky. Mně osobně se právě nejvíce líbila tato část. Užívala jsem si interakce a soupeření, která probíhala mezi nimi. Když tak přemýšlím, tak jediného, koho jsem si docela oblíbila, byl Luco.

Kousky lidí v nás, Luco, to je všechno, co z nás všech po nějaké době zbyde.

Stejně tak se v Projektu Kronos objevují intermezza, kdy se čtenář vrátí v čase nazpátek a dozvídá se něco o tom, co se dělo a jak k tomu došlo, že ten svět vypadá tak, jak vypadá. Avšak chvíli jsem z nich byla trošku zmatená, než mi to docvaklo. 

Nevím, zda mě na konci jedna událost měla velmi překvapit či ne. Možná jen v jedné záležitosti  s ní jsem byla překvapená, ale to další jsem už čekala. A popravdě, zrovna k té osobě se to dost dobře hodilo. Navíc i to na tu osobu názor nijak nezměnilo, jelikož jsem danou postavu neměla ráda od samého začátku.

Když to tak vezmu, tak je určitě jen dobře, když od knihy nebudete mít příliš vysoká očekávání, nebo se může stát, že vás zklame jako mně. Jinak věřím, že se vám kniha může zalíbit a dokonce, že si ji oblíbíte. 

★★★☆☆