Parfém bláznivého tance

Originální název: Jitterbug Parfume
Autor: Tom Robbins
Rok vydání celosvětově: 1984
Nakladatelství: Argo
Žánr: Román
Počet stran: 368stran
Obsah:
Parfém bláznivého tance je románem o nejstarší lidské touze: neumírat. „Nehledám kořist ani nová území, další ženy ani slávu, a když se to tak vezme, ani pouhé prodloužení života. To, co hledám, nikdy neexistovalo, ani na zemi, ani na moři." Říká hlavní postava knihy, král Alobar, kterému se skutečně podaří potloukat se světem od starověku přes středověk až do časů současných. Tato moderní pohádka pro dospělé, odehrávající se na několika místech světa, putujících časem a odvíjející se - se stejnou lehkostí a chytlavostí - jako televizní seriál a zalidněná zajímavými a bizarními postavami nám dává odpočinout od starostí všednodenních a ukazuje na neohraničitelnost lidské fantazie, na nespoutanost lidských snů, na možnosti spřádat si po libosti nejrůznější smyšlenky a hrát si v oblasti fiktivního uvažování - zvláště pokud jde o téma, ve kterém člověk může vždycky jenom fantazírovat. Ošálit smrt může Tom Robbins jen ve svém románu a čtenář si o tom může jen číst. Existují skutečnosti, které mohou existovat pouze v umění, a je to jedna z jeho nejhezčích vlastností. 

~~~

Když jsem se měla rozhodovat v anketě o knihu, kterou bych velmi ráda přečetla, byla jsem málem zoufalá. Žádná z knih mne nezaujala a měla jsem co dělat, abych alespoň pro jednu zahlasovala. Proto jsem se rozhodla, že zahlasuji pro knihu, co mne dle anotace zněla lépe jak ostatní. A tou knihou byla zrovna tato, která i vyhrála!

A já se mohla pomalu začít děsit, že čeho se to bude konkrétně týkat. Přece jen jsem si říkala, že tohle opravdu není můj šálek čaje. Při prvních stranách jsem měla obavy z dané anotace. Ale jaké to bylo překvapení, když jsem začala číst. Nic v podobě nudy, jak jsem očekávala, se neuskutečnilo. Ba mile mě to překvapilo, že je to pořádný příběh.

Jediné, co mě zprvu zarazilo, byl výskyt ne zcela slušných slov. Jako netvrdím, že to na tom bylo špatné. Jen z anotace se nedalo podle mě vyčíst, že se tam takové věci vyskytnou. Na tom má jedno malé plus hlavně to, že dané věci byly perfektně přirovnávány, až mne to i překvapovalo, že to lze až tak. Je to prvně, co jsem na něco podobného narazila.

Dále, co se mi líbilo, byl autorův styl. Pro mne velice čtivé, kdy se na něj nemusíte nijak vehementně soustředit, jak to rychle odsýpá. Též mi přišly skvělé pasáže, kde se vyskytoval Alobar. Opravdu jsem pak nemusela, když se mi to posunulo do současnosti k Priscille, madam Devalieorové a k Marcelovi LeFeverovi. To se ovšem změnilo v momentě, kdy Alobar byl ve Francii a plánoval vyrazit do Nového světa. Od té chvíle jsem preferovala současnost.

Zajímavé mi na tom ale přišlo, že Bingo Pyjamo, co se tam objevil sotva párkrát, a jeho včely jsem si ihned oblíbila. Hlavně po určitém incidentu jsem si pak včely oblíbila ještě více. Musel to tedy být opravdu zajímavý druh, když se takto choval.

Nejdůležitější na tom ale je, abyste i vy, kteří to nečetli, počítali s tím, že se v knize nachází také dost filozofie. Ale je jen na vás, na co se budete soustředit více. Můžete se soustředit na příběh a filozofii vypouštět trochu z hlavy, či obráceně. Nijak to vadit nebude. Jen existuje možnost, že vás to bavit i nebude. U této knihy je to hlavně na skupiny lidí, kterým se velmi líbila, a na ty, které to vůbec nebavilo.

Dám vám sem jednu drobnou ukázku, abyste věděli, že takovéto obdobné věty se mi právě na knize nejvíce líbily. A opravdu, autor má vskutku ohromnou slovní zásobu.

Mezitím si jistá sarkastická kukačka smažila vajíčka z Kudřina a Alobarova hnízda a nahrazovala je svými vlastními jedovatými záprtky.

Tentokrát se s obálkou dostaneme až do Řecka, která je povedená. Možná to asi dělají i ty barvy, která já mám ráda. Výběr obálky mi netrval moc dlouho, protože jiné mne moc nezaujaly.

Zatím dávám knize jen 4*, ale ještě nad nimi dost popřemýšlím, zda bych nakonec nedala i těch 5*. S jistotou, ale mohu říci, že od tohoto autora bych si i ráda přečetla jeho další knihy.

★★★★☆