Šógun

Originální název: Shogun
Autor:  James Clavell
Rok vydání celosvětově: 1975
Nakladatelství: Knižní klub
Série: Asijská sága, 1. díl
Žánr: Dobrodružné, Historie, Román
Počet stran: 983 stran
Obsah:
Jedné větrné noci roku 1600 při pokusu obeplout svět ztroskotá holandská loď Erasmus u východojaponského pobřeží. Její velitel, jeden z předních evropských lodivodů, Angličan John Blackthorne, se tak stane zajatcem japonských ostrovů, nesmíří se však s rolí nečinného pozorovatele a popisovatele téměř neznámé země, jejích obyvatel, historie, zvyků. Blackthornovy schopnosti a znalosti brzy podstatně zasáhnou do dosud nerozhodnutého boje o vládu nad Japonskem, který mezi sebou svádějí nejvlivnější samurajové a do něhož se svým nezanedbatelným vlivem zapojují i jezuité. Je to boj krutý, nesmlouvavý a neúprosný, plný nástrah a intrik v sázce totiž není nic menšího než titul šóguna, před kterým se skloní celé Japonsko.

~~~

Řeknu vám hned na rovinu, že tohle bylo něco. A těch mých rozporuplných pocitů, které se objevily během čtení. To snad ani není možné. Musím ale jít s barvou ven, že kdybych neobjevila, že se kdysi četla v čtenářském kroužku, tak bych na ni nenarazila a byla by to ohromná chyba.

Jsem si naprosto jista, na 100%, že od Clavella si přečtu celou Asijskou ságu, i když je jedno, jak jdou. Prostě to musím přečíst. Ten styl, jak píše, může být zprvu dost těžký a člověk se ztrácí ve vnitřních monolozích postav. Máte monolog jedné postavy a přeskočí to hned na další osobu. V tom jsem se opravdu tak zamotávala, ale po čase jsem si na to navykla, že už mi to dál nepřišlo nijak divné. Ba uvítávala jsem to.

Popravdě zpočátku se to může zdát nezáživné, jak je na cestě do Japonska nebo mám spíše říkat Žaponska? Ale když to překousáte, dostanete se do tamních zvyků Japonců. Jejich kultury, zvyklostí, ale chvíli to trvá stejně jako Blackthornovi.

Asi od poloviny knihy mohu krásně tvrdit, že je to úžasné. Děj krásně utíká, zjišťujete další a další informace. Více se zaplétáte do intrik, více si oblibujete určité postavy. Prostě všechno víc a víc.

"Jestřáb je prostě to, co je, pták pro kuchaře, zabiják zrozený k tomu, aby usmrcoval všechno, co se hýbe. Jako ty, Andžin-san, co?"

A co teprve všechno to dění? Jsem si říkala, vždyť jo, to přece bylo takhle. A najednou to bylo jinak? Úplně nemůžete pomalu ničemu věřit jako důležití daimjóvé. Za každým rohem můžete očekávat zradu.

No a ten konec? Jen co jsem se k němu začala blížit, celou dobu jsem si říkala: "To přece takto nemůže být. Vždyť je na to jen pár stránek, to se nestihne." Ale jako musím poznamenat, že ten konec se nakonec povedl i přes mé stížnosti.

I když, co jsem četla komentáře na tuto knihu, že by bylo pěkné, kdyby na to bylo pokračování, jsem zastáncem, že je jen dobře, že není. Naprosto toto bohatě postačí. Přece jen, jak se říká: "V tom nejlepším se má skončit." A to tady platí.

Z ciziny mě zaujala tato obálka, která pochází portugalštiny. Opravdu je povedená, ale dle mého názoru česká verze vypadá lépe.

★★★★★