Atlas mraků

Originální název: Cloud Atlas
Autor: David Mitchell
Rok vydání celosvětově: 2004
Nakladatelství: Mladá fronta
Žánr: Dobrodužné, Román, Sci-fi
Počet stran: 336 stran
Obsah:
Nedobrovolný cestovatel plavící se v roce 1850 přes Tichý oceán, vyděděný skladatel obstarávající si nejisté živobytí v Belgii mezi 1. a 2. světovou válkou, ambiciózní novinářka píšící v Kalifornii v dobách, kdy tam byl guvernérem Ronald Reagan, ješitný nakladatel ukrývající se před věřiteli ze zločineckého podsvětí, geneticky modifikovaná jídlonoška čekající na smrt a Zachry, mladý ostrovan zažívající soumrak vědy a civilizace – to jsou vypravěči Atlasu mraků, kteří odkudsi z potemnělých chodeb dějin slyší dozvuky ostatních příběhů. Každý záchvěv ozvěny více či méně pozměňuje jejich vlastní osudy.

~~~

Tak toto bylo opravdu něco. V seznamu "Chci si přečíst" mi tato kniha ležela od chvíle, co jsem shlédla stejnojmenný film. A popravdě je vcelku i jedno, zda uvidíte dříve film či knihu. Ale podle mě mi přijde lepší vidět dříve film, protože se třeba díky němu budete soustředit na maličkosti, ale kdo ví?

Příběhy se rozhodně nesmí brát na lehkou váhu a musíte mít i docela paměť, abyste si pamatovali předešlé děje. Přece jen každý příběh je autorem utnut v polovině a přesouváme se pak do budoucnosti a další dějové linky, abychom se pak ocitli uprostřed knihy a celistvého Zachryho příběhu a pak se posouváme opět k pokračování předešlých příběhů.

Moc ráda bych vám napsala, čeho jsem si všimla. Co se mi na tom nejvíce líbilo, ale nemohu to napsat, protože vám nic nechci vyzradit a musíte si to najít sami stejně, jak jsem to hledala já. Hledat drobnosti, podobnost mezi příběhy.

Hae-Ju mne odváděl od mňoukající dvouhlavé krysy a upozorňoval, že tahle zvířata koušou.

Snad nejméně mě bavil Timoty Cavendish, nakladatel, opravdu jsem při něm doufala, že jeho příběh bude rychlý a nebude nějak dlouze popsán. Ale stejně postupem času jsem ho tak brala, přece jen nebyl nejhorší.

Oproti tomu mě nejvíce bavila Sonmi. Ta daleká budoucnost, jak to může dopadnout. Lidská krutost, touha po moci. A i styl mi přišel ze všech nejzajímavější, protože tohle jsem v knize ještě neviděla.

Víte, co mi na knize přijde skvělé? Ty styly. Každý příběh má svůj styl a tím se liší od ostatních. V jednom je tato forma, v druhém pro změnu jiná. Ale jeden mínus má Zachry, protože jeho příběh se mi velice špatně četl, zvláště ten styl. Možná zpočátku vám to bude trhat oči, ale musí se to tak brát. Porozumět tomu přece jen jde.


A zde přidávám obálku, která mě velice zaujala. Což byly tam i jiné, ale tato turecká obálka hned napoprvé chytila mé oko. Že je pěkná?

★★★★★