Noc hrůzy

Originální název: Die Nacht des Hexers
Autor: Jason Dark
Rok vydání celosvětově: 1973
Nakladatelství: Moba
Série: John Sinclar - Na stopě hrůzy, 1. díl
Žánr: Detektivní, Horor
Počet stran: 64 stran
Obsah:
V tomto městečku doposud vládl klid. Nyní však přijíždí záhadný zneuznaný profesor Ivan Orgov a začínají se dít věci… Mrtví ožívají, aby mohli zabíjet. To je ten pravý případ pro inspektora Sinclaira.

~~~

Říkala jsem si, že bych Halloween mohla oslavit nějakou tou strašidelnou knihou, která by nebyla příliš dlouhá a já i tak dokázala přečíst za den. To se mi povedlo a já si naslepo vybrala Noc hrůzy. Trošku jsem se bála z hodnocení, že to nebude příliš dobré, ale naštěstí se mé obavy nenaplnily.

Pěkně jsem si dokázala navodit strašidelnou atmosféru. A řekla bych, že díky tomu jsem si knihu ještě více užila, než kdybych ji četla za světla. Už od prvních stran jsem se dokázala naplno ponořit do děje a moje představivost nabrala na obrátkách. Hlavně jsem si dokázala skvěle představit chvíle, které se týkaly noci, hřbitova či tajemného zámku.

Kniha obsahuje jednoduchý styl psaní. Takže v ní nenaleznete nijak složité věty, kvůli kterým byste se museli pořádně soustředit na knihu. Kniha patří mezi samotné začátky jeho éry, takže na ní můžete skvěle vidět jeho nevypsanost. To ovšem ničemu nebrání, jen vám můžou věty přijít trošku nezvyklé. Na jednu stranu to mělo své kouzlo.

Johnem trhnul hlasitý ďábelský smích, který se ozval ze zámku.

Děj ubíhal poměrně svižně, nenaskytla se žádná hluchá místa, kde by se člověk nudil. Vyskytla se místa, kde jsem pociťovala napětí a hned pokračovala ve čtení, jak to tedy dopadne. Autor se hlavně snažil vytvořit místa, kde chtěl napnout čtenáře tím, že větu zakončil třemi tečkami a následovala další s vykřičníkem. Tím ovšem ve mně nezpůsoboval napětí, nýbrž jen pousmání nad jeho snahou. Hlavně jsem jednu věc uhodla, že se stane. Jsem si říkala, kdy to bude. A hle po pár větách se to stalo a náš hrdina musel jít zachraňovat. Jak typické.

Na to, jak kniha je uzounká,  se v ní mihlo dost postav. Což bych do toho opravdu neřekla. Postavy jsem vzala, tak jak mi byly naservírovány. Nevytvořila jsem si k nim ani pořádný vztah. Buď se to nestihlo a nebo mě moc nezaujala. Ohledně Johna Sinclaira mohu říci, že ten chlap má fakt ohromné štěstí. Protože jednu chvíli se to tváří špatně a pak mu to jde.

Tak jsem byla zvědavá, jaké obálky tato kniha má. Převážně zůstává obálka, kterou převzalo nakladatelství z originálu. Ale našla sem též jiné obálky. Tato mě zaujala hlavně kvůli tomu, že jsem si nějak podobně představovala profesora Orgova. Jedná se o německou obálku.

★★★☆☆