Cinder

Originální název: Cinder
Autor: Marissa Mayer
Rok vydání celosvětově: 2012
Nakladatelství: Egmont
Série: Měsíční kroniky, 1. díl
Žánr: Romantické, Sci-fi, Young Adult
Počet stran: 400 stran
Obsah:
Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg má své výhody - mozkové rozhraní poskytuje nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.
Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta", kterou dosud nikdo nepřežil. Ale netrvá dlouho a lékaři zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného. Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet... 

~~~

Pokračuji ve čtení v Měsíčních kronikách a Cinder jsem si nechala převážně na krátké časové úseky, protože jinak jsem na ni neměla vůbec čas. Nakonec se ty krátké časové úseky změnily na delší a já si schválně pro ni hledala delší čas. Třeba dvouhodinová jízda ve vlaku dokáže dost posunout děj kupředu.

Jedná se o lehký retelling pohádky. O jakou pohádku jde lze uhodnout od Cindeřina jména nebo okolí, kde ona vyrůstá a musí dělat. A teda je velmi šikovná, že dokáže vyjít s Adri. Ta mi od první chvíle, co se objevila v knize, velmi pila krev. Dokonce jsem i na ni nadávala, co všechno si dovolila a provedla. Jen na ni pomyslím, tak mi zvedne tlak.

Chvíli jsem byla zmatená ohledně toho, jak si mám představovat Iko. Pořád mi nešlo do hlavy, jak teda vypadá, a když byl o ní popis, tak jsem na něj brzy zapomněla. Pak jsem si ji už jaksi dokázala představit. Navíc Iko jsem si ihned oblíbila. Správná androidka, která dokáže něco plácnout, co člověka pobaví. Opravdu, ji si nejde neoblíbit. A stejně tak i Pivoňku, ačkoli úplný opak Cinder a Iko, byla velmi příjemnou holčinou. Je vidět, že se autorce povedlo každé osobě vetknout osobitý styl.

„Co ty o tom můžeš vědět?" poznamenala Cinder. „Vždyť nemáš čichové receptory."
„Mám skvělou představivost."

Příběh poměrně rychle utíkal. Popisování okolí bylo dostatečné a vyspělý technický svět si šlo dobře představit. Za velkou výhodu vidím to, že jsem si stihla nejdříve přečíst Nejkrásnější a pak se pustila do Cinder. Díky tomu jsem chápala Levanin strach ze zrcátek, navíc jsem věděla i pár věcí navíc. Vůbec toho tedy nelituji.

Konec mě zanechal v tom, že jsem ihned potřebovala pokračování. Dá se říci, že příběh byl useknut na tedy velmi zajímavém místě a byla tam tendence, že jsem nutně potřebovala vědět, jak to s Cinder dopadne. Takže pokud vám useknutý konec bude vadit a budete chtít vědět, jak to dopadne, mějte radši při ruce další pokračování Měsíčních kronik.

Výběr obálky mi tedy dal zabrat. Buď ta, která se mi moc nelíbila a hodí se ke knize nebo ta, která mi přijde, že se ke knize moc nehodí. Nakonec jsem tedy zvolila tu, která se hodí k ději knihy. Navíc pokud vás zajímají další obálky, určitě se na ně podívejte, jsou pěkné.

★★★★☆