Pianista

Originální název: Śmierć miasta
Autor: Władysław Szpilman
Rok vydání celosvětově: 1946
Nakladatelství: Argo

Žánr: Biografie, Historie, Válečné
Počet stran: 256 stran
Obsah:

Když v srpnu 1939 Hitlerova vojska přepadla bez varování Polsko, život mladého, talentovaného a úspěšného pianisty židovského původu Władysława Szpilmana se změnil k nepoznání: ztratil práci, rodinu i přátele, přežil strádání ve varšavském ghettu i mnohaměsíční ukrývání v bytech svých varšavských přátel a nakonec i varšavské povstání a totální destrukci města. Hned po ukončení války vylíčil Szpilman své zážitky v knize, nazvané původně Smrt města (1946), která však byla vinou polských stalinistů brzy stažena z oběhu a teprve po více než 50 letech vyšla znovu pod názvem Pianista.

(zkráceno)  

~~~

Na tuhle knihu nemám ani pořádně slov. Celkově je velmi těžké psát o něčem, co se týká pravdivých skutečností, které se opravdu udály a ještě od samotného autora, který sepsal o svém životě během války. Navíc je to psané ihned po daných skutečnostech, jak můžete vidět z roku vydání. 

Co jsem v knize nejvíce pochytila, bylo to, že Władysław se odcizil přip saní příběhu. Jako kdyby to nebyl on sám, kdo všechny ty hrůzy přežil. Nepoužívá nijak zkrášlující slova a ani přikrášlující. Pojal to naprosto tak, jak se to odehrávalo. Jak to šlo od desíti k pěti s životy polských Židů a pak také hlavně jeho život. A tedy mohu říci, že měl opravdu, ale opravdu ohromné štěstí. Tolikrát se objevil na pokraji smrti a tolikrát mohl zemřít a nestalo se.

Některé části mě velmi dostaly, vůbec jsem to nečekala. Hlavně když to vyznělo jako běžná věc, co se prováděla. To jsem opravdu nemohla a knihu jsem musela odložit, protože jsem si to tak skvěle představila, že to byla na mě fakt síla. Takže vy, kdo jste velmi citliví, tak věřím, že to pro vás bude velmi těžké čtení, hlavně když víte, že se jedná o skutečnost. 

Za dva dny nato, tedy pět dní poté, co jsem naposledy jedl, jsem se zase vydal hledat vodu a potraviny.

Ke knize jsou připojeny úryvky z deníku Wilma Hosenfelda a díky tomu můžete nahlídnout i do pocitů Němce, který byl proti tehdejší politice, avšak nemohl nic více udělat, než jen pomoci pár lidem. Patřil mezi odvážné lidi, kteří se v té době objevili, aby mohli pomáhat ostatním.

A na úplném konci narazíte na třiatřicet poznámek neboli částí, jak je v knize nazváno, se týká Pianisty, tehdejšího období a také Wilma Hosenfelda. Zrovna o něm je nejvíce poznámek, přece jen v samotném Pianistovi o něm není moc informací. Jen zde se dozvíte, komu všemu pomohl a jak, a také i jeho smrt. 

Pokud máte chuť na něco z období druhé světové války a hlavně tématu ohledně Židů, zkuste Pianistu. Ať film nebo knihu, je to jen na vás, co si vyberete. Co jsem slyšela, tak i film je skvěle zpracovaný a prýští z něj emoce. 

Obálky má velice pěkné, ale jen jedna mě ihned zaujala s tím, že ji sem musím přidat a ukázat vám ji. Jedná se o anglickou obálku, která mi ke knize naprosto perfektně sedí. 

★★★★★