Člověk Gabriel

Autor: Kateřina Dubská
Nakladatelství: Jota
Žánr: Román, Romantické
Počet stran: 336 stran
Obsah:
Vydali jsme se na cestu toho roku, kdy zima byla příliš krutá a jaro stále nepřicházelo. Kola našich barevných vozů se roztočila proti proudu řeky, která se úžila tím víc, čím blíže jsme byli velkému městu, ve kterém lidé mluvili rachotivou řečí a žil v něm císař vládnoucí velké říši. Roztočila se i kola mého života, který, doposud uzavřen v náruči mé rodiny a v divoké kráse našich koní, se začal ubírat směrem, kde víno teče proudem, silná slivovice odpočívá v chládku a kde ženy jsou voňavé a oblé jako čerstvě napadané meruňky. Jak jsem se dostal z místa, kde se Dunaj vlévá do širého moře, až pod buchlovské kopce? Z hlučného tepla mé velké rodiny do zámeckých stájí a domku ve vsi, kde se na mou snědou tvář dívají s nedůvěrou? Budu vám vyprávět příběh o snech, o černých hřívách a světlých vlasech, o přátelství, lásce, válce i větříku, který jeho nit zavane, kam se mu jen zachce. Bude to příběh o životě člověka.

~~~

Je mi naprosto jasné, že bych se k této knize nedostala nebýt čtenářského klubu. A teda mohu říci, že byla vybrána opravdu zajímavá kniha. Popravdě, jsem nakonec ráda, že jsem se k ní dostala, Původně jsem si myslela, že v dubnu ji nestihnu přečíst, ale opak se stal pravdou.

U této knihy je hlavně potřeba si navyknout na poetický jazyk. Zprvu se to hemží jen samými metaforami a poetickými obraty, že to může čtenáře odradit. Ale pokud u knihy vydržíte, náležitě se vám odmění velmi zajímavým příběhem, který stojí za přečtení. Navíc si přečtěte o lidské nenávisti k jisté skupině lidí, která to měla těžké.

Jak jsem již zmínila, příběh je velice poetický a to se zejména týká psychické stránky hlavního hrdiny. Zprvu jsem si zvykala na jeho opis, ale brzy jsem si navykla a dá se říci, že mě to i začalo bavit. Navíc jsem si oblíbila Gabriela a to se četlo jako jedna báseň. K tomu se mi líbilo, jak dokázal promlouvat s koňmi. Ačkoli nejsem jejich velký milovník, tyto scény se mi pokaždé zalíbily. Hlavně ty, které se týkaly Černé hřívy.

„Stane se něco, co ti napoví, a ty najdeš klíč ke svému snu, který se pak rozevře jako strýcova kniha, a vše bude jasné."

Když to vezmu, postav se tu objeví skutku dost a málokoho si neoblíbíte. Ale může se někdo najít, kdo vás trochu naštve. Ale hlavně tu převládají opravdu postavy s dobrými úmysly a chováním. Třeba takový Hans nebo Apoléna byli opravdu skvělí. Též jsem si je oblíbila a bavilo mě o nich číst. Naštěstí se v knize často objevovali, takže to bylo opravdu příjemné počtení.

Kniha se dělí na dva díly. V jednom díle se ocitnete na cestě a pak ve Vídni, kde žije několik let a dokonce zde potkává jednu dívku, která voní jak meruňka. Druhý díl se již odehrává jinde, a to na Moravě, kde probíhá zvykání na nový kraj a lidi. Ani nemohu říci, který díl se mi líbil více. Oba totiž měli něco do sebe a přitom každý byl poněkud jiný.

Celý děj se odehrává v době důležitých událostí. Ty ovšem budou zmíněny jen tak mezi řečí, a když se budete soustředit, nic vám neunikne, a budete vědět, kdy se to odehrává. K tomu kniha popisuje velmi velký časový úsek. Není to pouhých pár let, nýbrž celý život. Mně vůbec nepřišlo, že by to tak bylo. Jen ke konci se objevovaly určité náznaky. Postavy mi i tak přišli mladé, jakoby ani nezestárli a měli toho ještě příliš před sebou.

Pokud si chcete přečíst příběh o lidské nenávisti, ale také o lidském přátelství a neochvějné lásce, tuto knihu vám doporučuji. Je to opravdu kouzelný příběh, který vás pohladí po duši a užijete si ho plnými doušky. Jen musíte překonat prvních pár stránek a budou se číst samy od sebe.

★★★★☆