Chvíle před koncem

Originální název: Before I fall
Autor: Lauren Oliver
Rok vydání celosvětově: 2010
Nakladatelství: CooBoo

Žánr: Romantické, Young Adult 

Počet stran: 384 stran
Obsah:

Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili?
Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona – od nejlepšího stolu v jídelně až po nejlepší parkovací místo. Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života.
Místo toho se ukáže, že je to den poslední…

~~~

Knihu jsem si primárně zvolila kvůli obálce a pak podle anotace, která mi zněla dobře. Navíc díky obálce jsem si rovnou mohla splnit čtenářskou výzvu, a dalším důvodem bylo, že jsem potřebovala menší pauzu od Zaklínače. Takže dlouho netrvalo a já se mohla pustit do této knihy.

Ani nevím, co k tomu mám pořádně říci. Zanechalo to ve mne hned po dočtení takový zvláštní pocit, který bych vám ani nedokázala popsat. Což, co se teď zpětně ohlížím na knihu, tak mi přijde taková nemastná neslaná. Jakožto námět byl opravdu zajímavý, a už jen kvůli tomu by se to vyplatilo číst, jen mi to podání přišlo horší.

Ovšem nejhůře na tom je snad Samantha. Přišla mi po celou dobu knihy rozmazlená a stejně tak i její kamarádky. Prostě, jak se některý dny chovala, to bylo opravdu hrozné a lezla mi tím na nervy. Ke konci jsem ji ale trošku začala mít ráda a zprvu jsem jí přála, aby to skončilo jinak. No, ale nakonec jsem byla ráda tak, jak to skončilo. Nepřišlo mi, že by to bylo možné utvořit jinak.

 Možná před sebou máte nějaké zítra.

K žádné z možných postav jsem se nedokázala sblížit, ačkoli se mohlo jednat o vedlejší, či rovnou hlavní hrdinku, všichni mi přišli takoví vzdálení. I kdybych se snažila, věřím, že bych si k nikomu z nich nenašla cestu. Jako kdybych byla v bublině a sledovala okolní dění.

Co na knize zprvu vypadá při čtení hodně zajímavě jsou dny. Opravdu vypadaly moc zajímavě a prostě člověk mohl to převést i na sebe. Ale jak se postupují od rána až do večera, postupně vás to přestane bavit. Jakožto stále a stále dokola, kde se vlastně neděje extra moc zajímavého, nejsou žádné velké zvraty. Jen se sem tam dozvíte něco nového o postavách a nic více.

Spíše jde o to, že Chvíle před koncem se snaží, abyste nad tím přemýšleli. Co zrovna vy byste dělali, kdyby se vám něco podobného stalo. A věřím, že nad tím po dočtení budete chvíli přemýšlet, přece jen dá se říci, že to člověka trochu dostane. Ale jak postupně plyne čas, pomalu na to zapomenete. Nepřijde mi, že by tato kniha byla k zapamatování, a že byste si na ni vzpomněli za pár let. To opravdu ne.

Ačkoli se mi líbila ještě jedna obálka, nakonec jsem vybrala portugalskou obálku, která mi přijde o něco kouzelnější a taky, že se více ke knize hodí.

★★★☆☆