Hana

Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: Host
Žánr: Román
Počet stran: 310 stran
Obsah:
Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.(zkráceno)

~~~

Nedalo mi to, a co nejdříve jsem se tedy pustila do opěvované knihy od Aleny Mornštajnové. S autorkou jsem se již setkala u Slepé mapy, a ta se mi dost líbila. Tak jsem nakonec zkusila i Hanu a mohu říci, že je to opravdu úchvatná kniha. Taková, která vás snadno dojme a hlavně si ji i oblíbíte. Popravdě, knihu jsem si přímo vychutnávala, jestli se dá vůbec k ní použít tento pojem, ale opravdu, byl to nádherný příběh.

Kniha se dělí do tří částí, z čehož převážně vypráví Mira. Ovšem u poslední části již vypráví někdo jiný. Při čtení se objeví časové skoky, obzvláště je to nejvíce vidět u Hany, kdy jste ve Valašském Meziřící a pak se brzy vrátíte do jejího života za války. Ale nemusíte mít obavy, že byste se v tom ztratili. Pokaždé je napsáno místo a rok, popřípadě měsíc.

Celkově kniha je laděna smutným tónem. A všechny tři části nemají toho moc veselého. U každé se stane něco zásadního, co vás víceméně může rozesmutnět. Takže u této knihy převážně počítejte s tím, že se nebudete usmívat, nýbrž doufat, aby to dobře dopadlo a přát jim mnoho štěstí. Ze všech těch částí mě nejvíce dostala Hana. To bylo opravdu ze všeho nejsmutnější.

Radili mi, že mám zapomenout, protože nechtěli slyšet to, co bych mohla vyprávět.

Nemohu ani povědět, která část se mi líbila nejvíc, protože každá má něco do sebe. Hlavně tím, že se odehrávají v různých dobách, takže se převážně mění prostředí a i samotný příběh postav. Takže díky tomu jsem měla hodně ráda všechny části. Vůbec jsem se u ničeho nepřistihla, že bych se nudila. Pokaždé se alespoň něco málo děje a tak se nevyskytují žádná hluchá místa.

Z postav jsem snad všechny měla ráda, když nad tím tak přemýšlím. Tedy kromě Jaroslava Havlíčka, ten mě v jednu chvíli i naštval. Ale zas na druhou stranu se to dá pochopit, ale prostě se měl zachovat jinak. Jinak postavy byly skvěle napsané a bylo vidět, že každá si je svá a má své chyby i přednosti. Takže víceméně jsem doopravdy nikoho nesnášela.

Nedivím se, že tato kniha patří mezi nejznámější od této autorky. Hana si zaslouží, aby se dostala do podvědomí čtenářů a popřípadě se přečetla. Takže pokud chcete něco, co vás překvapí a dojme, určitě to zkuste. Navíc pro ty, kteří mají rádi téma druhé světové války, tato kniha potěší, jelikož hned dvě části se jí zabývají.

★★★★★