1984

Originální název: Nineteen Eighty-four
Autor: George Orwell
Rok vydání celosvětově: 1949
Nakladatelství: Argo
Žánr: Román, Sci-fi
Počet stran: 320 stran
Obsah:
"Antiutopie" má i svého "antihrdinu": je jím Winston Smith, obyčejný, ne příliš statečný člověk, který si nepřeje nic světoborného: chce jen poznat skutečnou, ne zmanipulovanou podobu minulosti, věřit tomu, co vidí na vlastní oči a mít svobodu tvrdit, že dva a dva jsou čtyři. Tyto elementární nároky jsou však přímým ohrožením moci, postavené na lži, a proto je Winstonova vzpoura proti obludnému organismu, jehož je nepatrnou buňkou, předem odsouzená k nezdaru. Přesto mu autor vkládá do úst jistou naději, působivější o to, že vyslovenou v mučírně: "Nějak už vám to selže, něco vás zdolá. Život vás zdolá."

~~~

Nemyslela jsem si, že v dohledné době se dostanu ke klasické četbě. A překvapivě jsem se dostala, a to hlavně díky čtenářskému kroužku. Myslím, že jinak bych se zrovna k této knize nedostala. Vlastně jsem ráda, že jsem si ji přečetla a už chápu, co lidi na ní tolik vidí.


Už od prvních stránek mě kniha naprosto pohltila a já si dokázala přesně představit, jak ten svět funguje. Všechno to tam bylo perfektně popsané a na jednu stranu i trochu šílené. Když víte, že nikomu nemůžete věřit a minulost není pravdivá. Opravdu mě pak šokovalo, co a jak se tam všechno dělo.

Co mě během čtení upoutalo, bylo, že jsou tam podobné rysy s komunismem. Ačkoli jsem v té době nežila a jen informace mám z hodin dějepisného zaměření, tak jsem v tom určitou podobu spatřovala. Hlavně když jsem se podívala na to, kdy knihy vyšla, mě udivilo ještě více, že vlastně dokázala "předpovědět", co se bude dít.

Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.

Jediné, kde jsem se nemohla pořádně začíst, byl konec. Nebudu přesně říkat co, ale to mi přišlo trochu slabší a moc mě to nebavilo. Ale úplně nejhorší pro mě bylo číst odbornější text. U toho jsem dokonce listovala stránky, kolik mi do konce toho textu chybí. Navíc jsem se do něj často nutila a sem tam jsem nevěděla, co jsem vlastně přečetla. To však byla jen určitá část, navíc toho moc nebylo, takže to pak ani moc nevadí, ale v ten moment to bylo těžké.

Nemohu říci, že bych si hlavní postavu nějak extra oblíbila. Ale mohu říci, že jsem si k Winstonovi utvořila jakýsi kladný vztah. Takže mě vlastně jeho příběh docela bavil. Ovšem Winston není jediný a objeví se tam ještě jedna osoba, která má trochu větší roli. Když to vezmu, tak se zde nevyskytuje žádná postava, která by byla plochá, či lezla čtenářovi na nervy.

Pokud si chcete přečíst nějakou klasiku, která vás zaujme a její příběh vám bude utíkat. Určitě zkuste 1984. Na příběh nepotřebujete žádnou určitou náladu, kniha vás sama dokáže pohltit a vy si ani neuvědomíte, že už jste u konce.


Výběr obálky mi tentokrát nedal moc zabrat. Už od začátku jsem měla jasného favorita, a to anglickou obálku. Co jsem tak koukala, tak se mi ze všech nejvíce líbí.

★★★★☆