Hon na ovci

Originální název: Hitsuji o meguru bōken
Autor: Haruki Murakami
Rok vydání celosvětově: 1982
Nakladatelství: Odeon
Žánr: Román
Počet stran: 400 stran
Obsah:
Anonymní vypravěč a hlavní hrdina románu Hon na ovci žije poklidně v Tokiu a spoluvlastní malou reklamní agenturu. Život mu pomalu míjí pod rukama a on toho od něj už ani moc nečeká. Stačí však, aby jejich firma otiskla v reklamním letáku nevinnou fotografii krajinky s ovcemi a hrdina se ocitá na nechtěné iniciační pouti kamsi do „srdce temnoty“ současného Japonska, zapletený do složité sítě intrik, bizarností a temné historie, která ovlivňuje i jeho vlastní dobu. Nečekaně ho vyhledá jistá organizace s vazbou na nejvyšší politické kruhy a on pod pohrůžkou násilí putuje nedobrovolně na Hokkaidó, do nejzapadlejších japonských končin, aby tam za každou cenu našel tajemnou ovci s hvězdou na hřbetě…

~~~

Zprvu jsem u této knihy hodně po začtení zívala a začínala usínat. Pořádně mě dokázala uspávat, to se ale pak naštěstí zlomilo, a já se na ni pořádně začala soustředit. Řekla bych, že tím zlomem byl moment, kdy se teprve chystal hon na ovci. Od té chvíle jsem si knihu dokázala mnohem více užít.

Řekla bych, že u této knihy, nebo spíše celkově u knih od Murakamiho, je důležité, abyste se nedívali na to, co je vám přímo podstrčeno pod oči, nýbrž to, co jen tak vidět nemůžete. Nad knihou se můžete zamýšlet u různých scén, kdy budete přemýšlet nad tím, co tím autor chtěl říci. Nebo se můžete rozhodnout, že příběhem budete zvolna proplouvat. A tedy je jen na vás, co si rozhodnete. Pokud ji budete číst znovu, věřím, že při každém čtení objevíte něco nového.

V knize se mihne hned několik postav, ke kterým jsem si ani nedokázala vytvořit pořádný vztah. A ničemu to nevadí, nepřijde mi, že by bylo hlavní úvahou, abyste si danou osobou oblíbili či ne. Co je na postavách nejzajímavější, je, že se po celou dobu nesetkáte s žádným jménem. Dá se říci, že během čtení se možná doberete k důvodu.

„Kdybych já někomu říkal, co jsem se tu dneska doslechl, nikdo mi to nejspíš neuvěří."

Prostředí knihy je skvěle vykresleno, takže si ho naprosto dokonale představíte. A možná se při čtení budete cítit jako já, kdy jsem si připadala, že jsem se v tom vznášela. Možná si povíte, že je to divné, ale co tak uvažuji nad ostatními jeho knihami, co jsem přečetla, tak jsem si u něj takto často připadala.

Též se zde můžete těšit na různá filozofování ohledně různých věcí. Co musím přiznat je, že díky vysoké škole jsem měla šanci chodit na dvě filozofie a většina Murakamiho filozofií je mi velice blízká. Takže to mě velmi při čtení potěšilo, že jsem tušila, jak to myslí.

Osobně bych tuto knihu doporučila všem, kteří už měli tu čest se setkat s Murakamim. Myslím si, že kdybyste s ním neměli zkušenost, tak by vás tato kniha mohla od jeho dalších děl odradit. Proto pokud jsem vás touto recenzi zaujala, tak nejdříve zkuste Bezbarvého Cukurua Tazakiho a jeho léta putování.



Tak tato francouzská obálka mě ihned zaujala a bylo mi jasné, že ji vám musím ukázat. Od ostatních obálek bych řekla, že se liší dosti nezvyklým pozadím. A zrovna to se mi na ní líbí.

★★★☆☆