Serotonin

Originální název: Sérotonine
Autor: Michel Houellebecq
Rok vydání celosvětově: 2019
Nakladatelství: Odeon
Žánr: Román
Počet stran: 352 stran
Obsah:
Nový román  je životním bilancováním šestačtyřicátníka, který vzpomíná na své bývalé lásky. Nepřekvapí, že tu jsou naturalistické popisy sexuálních aktů, ale zároveň i lyrické, melancholické úvahy nad vztahy obecně, nad pojmem láska, přitažlivost apod. Ve druhé půlce románu vypravěč zjišťuje, že nemůže žít bez Camille, jedné z milenek, a výčitky i sebelítost ho pohání k něčemu, co vypadá jako stalking. (zkráceno)

~~~

Tato kniha mně zaujala díky recenzi od Nataši a chtěla jsem si jednou tuto knihu přečíst. Překvapivě jsem se k ní dostala brzy, než jsem čekala, a mohla jsem se pustit do čtení. Převážně jsem si tuto knihu nechala na cesty vlakem a různých dlouhých čekacích chvil, takže jsem ji brzy přečetla.

Co se mi na knize nejvíce líbilo, byly opravdu krátké kapitoly. Takže jsem snadno mohla dočíst kapitolu. Příběh stejně tak i rychle ubíhal a bylo zajímavé jej číst. Jen sem tam se vyskytly scény, které to trochu přibrzdily a sem tam mě i moc nebavily. Ale těch se vyskytovalo jen minimum a naštěstí nebyly nijak dlouhé.

Pokud očekáváte, že se zde objeví hodně popisů sexuálních aktů, tak s tím nepočítejte. Rozhodně jsou naturalisticky popsané a některé i kontroverzní. Nejvíce mě snad šokovala Yuzu. Opravdu jsem nic takového nečekala a hlavně tím i ty popisy začaly. Možná ty další mi už tak kontroverzní nepřišly, ale i tak mě dokázaly šokovat.

V jejím pohledu se zračila dobrota a štěstí – na první pohled jsem viděl, že v životě udělala jen šťastné zkušenosti – se zvířaty, muži, ba i šéfy.

Nemohu říci, že bych si nějakou postavu dokázala oblíbit. Převážně se v knize vyskytoval hlavní hrdina, a to Florent. K tomu jsem si nevybudovala nějaký extra vztah. Jen jsem jej prostě přijala a dá se říci, že jsem ho měla i docela ráda. Přece jen mi při čtení nešel ani jednou na nervy.

V jednu chvíli se mi povedlo pomotat, kdo je Kate a Camille. Nějak se mi je povedlo sloučit je dohromady a pak jsem tápala. Takže doufám, že nebudete mít podobný problém jako já a mnohem lépe si je zapamatujete. Když to vezmu, v paměti mi nejvíce upnula Camille s Yuzu. Hlavně u jedné scény jsem byla hodně zvědavá, zda to Florent zvládne či ne.

Musím přiznat, že popisy okolí, ačkoli příběhu nevládly, byly vskutku povedené a naprosto jsem si dokázala představit okolí. Hlavně popisy venkova byly opravdu krásné a přišlo mi, jako kdybych tam byla s Florentem. Za to má u mě Serotonin velké plus.

Z obálek se mi nejvíce líbí tato portugalská, i když ostatní vypadaly též dobře. Ale tato mě prostě dokázala zaujmout na první pohled, a proto ji sem přidávám.

★★★★☆