Tamařino souhvězdí

Autor: Anna Musilová
Nakladatelství: Yoli
Žánr: Young Adult
Počet stran: 320 stran
Obsah:
Život devatenáctileté Liv se ani trochu neubírá směrem, kterým by si přála. Přijímačky na vysněnou fotografickou školu nevyšly, místo toho studuje práva, přivydělává si jako servírka v kavárně a těžko hledá společnou řeč s rodiči. A pochybuje. O sobě, o tom, co cítí, o své budoucnosti. Jedinou spřízněnou duší je její nejlepší kamarádka Johana, sarkastická mladá novinářka, která má navzdory drsné fasádě sama problémů až dost. Všechno se ale začne obracet vzhůru nohama, když v kavárně potká o několik let starší Tamaru. Tamara ji fascinuje a zároveň děsí – její tajemnost i náhlý příval citů, který k ní Liv začne chovat. Tehdy ještě netuší, jak moc měsíce strávené po Tamařině boku ovlivní zbytek jejího života… 

~~~

Když jsem se pouštěla do této knihy, neměla jsem vůbec velká očekávání. Spíše jsem si myslela, že to bude podobné jako s Černookou, kde mě moc čtení nechytne a nebude mě to bavit. Nakonec ale tyto obavy zmizely hned po prvních pár stránkách. Tentokrát mi autorčin styl velice sednul a mně se kniha četla moc dobře.

Musím na rovinu říci, že pokud očekáváte něco veselého, tak to u Tamařina souhvězdí opravdu nečekejte. Ačkoli některé scény jsou opravdu krásné, tak jsem převážně při čtení měla melancholický pocit. Takže i když tam byla fakt pěkná scéna, cítila jsem se smutně než šťastně a popravdě, stále mám v sobě tento pocit.

Kniha má hned dvě časové linky. Jedna, která se odehrává v Praze a druhá, která se již odehrává v Edinnburghu, jež jsou psány v podobě deníku. Nebudu k nim toho více psát, jelikož bych toho mohla dost vyzradit, což nechám na samotné deníkové záznamy.

„Lidé vždycky víc litují věcí, které neudělají, než těch, co ano."

Postavy mi vůbec nepřišly ploché a dokázala jsem plně chápat jejich pocity a problémy. Nemohu říci, že bych si je nějak oblíbila, ale měla jsem je ráda. Hlavně mě bavilo prožívat s nimi to, co zrovna zažívaly a přála jsem jim jen to nejlepší. Bohužel, ne pokaždé všechno bylo růžové.

Řekla bych, že se zde neobjevují nijak dlouhé kapitoly, takže snadno můžete dočíst kapitolu. Ovšem věřím, že spíš budete chtít pokračovat ve čtení stejně jako já. I když jsem předem věděla, jak to skončí, stále jsem v malém koutku v duchu chtěla, aby to bylo jinak. Ale pak jsem byla ráda, že to jinak nebylo a skončilo to tak, jak to skončilo.

Tamařino souhvězdí vám vřele doporučuji. Jen je potřeba mít na to tu správnou chuť, abyste se mohli příběhem nechat pohltit. Mně v ten moment kniha naprosto perfektně sedla. Pokud jste četli Černookou a moc se vám nelíbila, dejte autorce ještě jednu šanci, protože věřím, že se vám kniha zalíbí. Měla jsem to úplně stejně.

★★★★☆