Věž vlaštovky

Originální název: Wieża Jaskółki
Autor: Andrzej Sapkowski
Rok vydání celosvětově: 1997
Nakladatelství: Leonardo
Série: Zaklínač, 6. díl
Žánr: Dobrodružné, Fantasy, Román
Počet stran: 392 stran
Obsah:
Vysogota z Corvia, zneuznaný filozof, který žije ve vyhnanství uprostřed močálů, nachází jednoho dne těžce zraněnou dívku. Ošetří ji a zachrání ji život. Čas plyne a ona mu vypráví svůj příběh, snažíce se zakrýt pramenem vlasů hlubokou jizvu hyzdící její tvář…
Sledujeme putování Geraltovo a hledání Druidů, kteří by mohli vědět, kde se Ciri nachází. Narážíme na půlelfa Schirů, jehož úkolem je Geralta zabít. Sledujeme plameny a zakrýváme si uši před výkřiky upalovaných…
Posloucháme, jak elf Avallac'h rozpráví o tajemném proroctví pronásledujícím Ciri, následujeme kroky Yennefer při hledání úkrytu mága Vilgefortze. Účastníme se soudu s vnímačkou Kennou. Dozvídáme se, jak Ciri přišla ke svému meči a koni…

~~~

Začínám pomalu a jistě zjišťovat, že do čtení knih o Zaklínači se mi osobně vůbec nechce. Nevím čím to tak mám, ale teda dá mi zabrat, abych se přesvědčila a nakonec je přečetla. A ačkoli je díl třeba dobrý, chvíli mi to trvá. Nakonec mě to ale chytí a čte se to pak dobře. No, myslím, že budu ráda, až tuto celou sérii dočtu a budu ji mít za sebou.

Jak můžete vidět jen z obsahu, jedná se o mnoho příběhů v jedné knize. Takže vás čeká přeskakování z různé postavy na různou postavu. Což mi naštěstí nevadí, přece jen převážně ty příběhy byly dost zajímavé. Nejvíce mě však bavily ty části, které se týkaly Ciri a Geralta, a že jich bylo hodně. O něco méně mě bavila část s Dijkstrou, ale ta naštěstí byla krátká, a tak to dlouho netrvalo.

V čem jsem opravdu měla veliký guláš, bylo, kdy se to všechno odehrávalo. To skákání v příbězích a tím pádem i v čase mi dalo zabrat, abych si jakžtakž urovnala časový děj. A i tak mi to přijde, že to mám trošku pomotané. Navíc mi přišlo, že se v knize odehrál snad půl rok. Ale teda takovou nechronologickou knihu jsem už velmi dlouho nečetla.

„Marigolde, nespi v sedle!"
„Já nespím. To je tvůrčí myšlení."

Co bylo zajímavé, bylo, jak se přítomnost (pokud se to tak dá nazvat) převtělila v minulost, a když jste se vraceli z minulosti opět do přítomnosti, tak jste mohli být úplně u jiné osoby. Obzvláště se to dělo u Ciry, která vyprávěla o své minulosti a to se smotalo s jinou minulostí a najednou jste se ocitli u někoho jiného. Zprvu jsem byla dost zmatená, ale pak jsem si na to zvykla.

Ani nemohu říci, že bych si zde někoho oblíbila. Nepřijde mi, že bych se s nikým dokázala pořádně sblížit. Jen jsem takový přihlížitel, který kouká na to, co se děje. Říkám si, že možná kvůli tomu, že jsem si nedokázala někoho pořádně oblíbit, se mi nechce moc do poslední knihy.


Jako obálka mi hned padla do oka polská verze. K celému příběhu se skvěle hodí a navíc obálka vypadá naprosto úchvatně a přímo kouzelně.

★★★★☆