Než vystydne káva

Originální název: コーヒーが冷めないうちに
Autor: Toshikazu Kawaguchi
Rok vydání celosvětově: 2015
Nakladatelství: Kniha Zlín
Série: Než vystydne káva, 1. díl
Žánr: Povídky
Počet stran: 192 stran
Obsah:
Malá japonská kavárna Funiculi Funicula ukrývá nečekané tajemství. Jedno z jejích míst umožňuje hostům kavárny, vrátit se zpět do minulosti. Musí však dodržet určité podmínky. Přítomnost však nezmění a čas mají omezený – než jim vystydne káva. Možnosti využijí čtyři dvojice – milenci, manželé, sestry a matka s dítětem. A právě jejich příběhy kniha vypráví a přináší dojemná rozuzlení jejich životních osudů.

~~~

Po delší době jsem se opět pustila do japonské literatury. A mohu říci, že snad lépe jsem si nemohla vybrat. Jednotlivé příběhy mě velice chytily a prostě jsem potřebovala vědět, jak to skončí. Navíc mi příběhy přišly kouzelné, které dokážou pohladit po duši. Kdo nad japonskou literaturou váha, doporučuji, aby zkusil tuto knihu.

Kniha obsahuje celkem 4 kapitoly, které se týkají různých osob, jenž mají vlastní důvody, proč se vrátit do minulosti. Nejedná se o nijak dlouhé kapitoly, takže si je můžete postupně dávkovat, či je přečíst najednou. Ovšem, pokud si je dáte najednou, můžou se vám trochu protivit pravidla, která se vždy zopakují a vy je proto budete znát. Stejně tak se opakuje popis okolí, ale ten mně osobně už tolik nevadil a ráda jsem si ho znovu zopakovala.  Ale i přesto se zde hodí postupné dávkování.

„Ať uděláte v minulosti cokoli, přítomnost se tím nezmění."

Neřeknu vám, který příběh se mi nejvíce líbil, protože každý svým způsobem byl skvělý. Takže věřím, že vám nepřijdou stereotypní. Dokonce mě Sestry hned na začátku překvapily, očekávala jsem jiný začátek příběhu. Ale jednu věc jsem odhadla, čeho se to bude týkat. Jen jsem nevěděla, koho. Jinak mě to velmi potěšilo.


Z postav jsem si ani nikoho neoblíbila. Nebyl na to čas a pokaždé jste se soustředili na jednu postavu. Jakožto měla jsem ráda všechny a nemohla bych žádné z nich zkřivit vlásek. Nikdo mi z nich vůbec nešel na nervy a ani mi nepřišly ploché. Prostě postava, tak jak má být. Věřím, že na tom budete podobně jako já.

Když nad tím tak přemýšlím, kniha převážně ponechává po přečtení, ať celkovém nebo jedné kapitole, sladko-hořkou pachuť. Možná tak jen jeden příběh končí hezky, ale ty zbývající jsou už trochu nahořklé. Takže pokud chcete pouze šťastné příběhy, vyvarujte se této knize a vraťte se, až na ně budete připravení. Ne, že by bylo potřeba kapesníčků, jen se může stát, že budete z ní přešlí.


Ohledně obálek jsem si vybírala ruskou a thajskou verzí. Obě dvě se mi moc líbily, ale nakonec vybrala thajská, která mi dokázala více vyjádřit pocity, které jsem prožívala během čtení. A proto ji sem i přidávám.

★★★★☆